(bez)Lepkové peklo aneb na co si dát v praxi pozor

Zná to každý celiak a nevyhne se to ani nám více osvíceným celiakům z řad nutričních terapeutů. Řeč je o problémech spojených s bezlepkovou dietou, které dřív nebo později potkají každýho celiaka. Moje vlastní nešťastné lepková havárie (= v překladu jak nutrie nechtěně snědla lepek a bylo jí zle) mě navedly napsal krátce o tom, jaká největší úskalí s sebou taková bezlepková dieta nese. Shodou okolností jsem právě sestavala jídelníček pro bezlepkovou a bezlaktózovou dietu, takže jsem se v tom lepku koupala až po uši, když mě to taky trefilo… 24 hodin denně a sedm v dní v týdnu neřeším nic jiného než dietu. Oukej, tak často ne, ale přemýšlení nad tím, co smíte sníst, když zrovna nemáte náladu vyvařovat je někdy krušné. Ve zkratce je celiakův život jen lepek a lepek, všude samý lepek a snaha se mu obloukem vyhnout a nezbláznit se u toho. Takže jak mu dát v praxi skutečně sbohem? To si hned povíme.

Nejsnadnější cestou je nejíst vůbec a stát se breathariánem. Stejně mi pořád není jasné, na co člověk potřebuje jídlo?!!! Ale vážně. Nejsnadnější cesta je přečíst si v čem bezlepková dieta spočívá, respektive informovat se dopředu, které potraviny mají přirozeně nízký nebo žádný obsah lepku a v obchodě pak navíc pečlivě číst etikety a uvedené alergeny. Ze zákona je povinnost označovat potraviny určené pro bezlepkovou dietu tímto způsobem:

1. Přesné označení “BEZ LEPKU” = mluvnicky přesně tak jak ho zde vidíte (malá velká písmena nehrají roli) napsané viditelně na obalu. V praxi to znamená, že potravina nesmí obsahovat více než 20 mg/kg lepku v to stavu potraviny, která dostane spotřebitel pod nos. A tak to prostě je. Cokoliv jiného je blbě.

2. Další kategorie potravin s názvem “VELMI NÍZKÝ OBSAH LEPKU” už je na tom s obsahem lepku o něco hůř. Potravina smí obsahovat až 100 mg/kg, což už pro někoho v závěru může být hodně. Obsah lepku je zde technologicky snížen, ale je tam mrška. Osobně vybírám potraviny právě z první kategorie či potraviny, které se pokládají za “přirozeně bezlepkové” (tedy ty již zmíněné s velice velice nízkým obsahem lepku) jako například rýže, brambory, ovoce a zelenina a tak dál. Záleží ale na individuální citlivosti a snášenlivosti lepku. Někdo, kdo netrpí přímo celiakií na tom bude o něco lépe, než člověk, který má celiakii v již velmi závažné formě a musí se striktně hlídat.

3. Označování alergenů v restauraci. Lepek se skrývá pod magickým číslem 1 (to protože mi bezlepkáči jsme prostě jedničky, že jo… just kidding). Cokoliv, co na sobě nese číslo jedna je pro celiaka fuj. Fuj fuj fuj. Nebrat. Ne. Prostě ne. Dejte si radši flák masa bez omáčky jen s kapkou olivového oleje, rýži a rajče. Tam není co zkazit.

Takže teď, když víme, jak to máme označovat, dáme si jedno vtipné kočičkové video jako zpestření… zase jen kecám. Tady končí všechna sranda. Teď teprve přijde ten pravý boj s lepkem! Kupujete si bezlepkové potraviny, kontrolujete značení potravin a přesto je Vám blbě nebo máte podezřele vyhlížející krevní testy? Pak se někde stala dietní chyba.

Dvě nejčastější fatální chyby jsou:

1. Kontaminace potraviny potravinou s lepkem

To se může snadno stát. Třeba když kupujete do domácnosti bezlepkové pečivo i normální pečivo a je ve stejném sáčku nebo krájíte na stejném prkýnku a stejným nožem. Pečivo je často poprášené moukou a tak může snadno dojít k tomu, že se Vám dostane i do Vaší bezlepkové mňamky. Je to tak a je potřeba si na to dávat majzla. Pokud se na Vás bude někdo divně koukat, že po něm chcete, aby laskavě umyl to prkénko, pak mu s klidem vysvětlete, že i tak trocha lepku je pro Vaše střevu něco jako střelba samopalem do zdi. Zanechá tam jen špatně napravitelné škody, které pak spustí další kaskádu problémů, takový domino efekt.

Tohle se Vám ale může stát i v restauraci, pokud si vyžádáte nějakou potravinu v bezlepkové variantě a kuchař neví, jak ji správně připravit (nebo je na to moc líný), případně pokud kuchař nedodržuje výše zmíněnou zásadu brát si na bezlepkové potraviny čisté nádobí. Někoho to prostě nenapadne.

2. Špatně označená potravina

Důvěřuj, ale prověřuj. V restauraci může být seznam alergenů jen na vyžádání, i když by se to samozřejmě takhle dělat nemělo a snadno se může stát, že obsluha buď neví, zda potravina obsahuje lepek, protože je blbá jak tágo nebo to neví, protože ji někdo blbý jak tágo nepoučil nebo jsou tam blbí jak tágo všichni a neví ani, co to je bezlepková dieta a potraviny bez lepku. Ale v závěru budete ten nejblější stejně Vy, protože i tady platí pravidlo “líná huba holý neštěstí” a pokud máte nějaké pochybnosti, zeptejte se raději slušně obsluhy klidně dvacetkrát, zda jde jídlo připravit skutečně bezlepkově, že máte bohužel již špatnou zkušenost s kuchařem Pepíčkem z restaurace od Nahnilé brambory a bojíte se dalších zdravotních komplikací. Bohužel stále platí, že ne všechny restaurace jsou na toto zvyklé a trénované (a proto s nimi musíme jednat trpělivě). Někde si zase vyloženě zakládají na tom, aby Vám poskytli skutečně bezlepkové jídlo a jinde Vám to sice odkývou a stejně budete mít smůlu. S tím je potřeba počítat pokud jdete na neověřené místo. Raději se několikrát ujistěte a nebo si raději noste jídlo z domu. Největší jistotu budete mít jedině tehdy, pokud si jídlo připravíte sami.

No a to je pro dnešek vše. V případě dotazů ohledně bezlepkové stravy, či výživy obecně mě neváhejte kontaktovat na mailu, který najdete v sekci Bio a kontakt, případně na nějaké sociální síti, kde se vyskytuji. ;o)

Adios amigos!

Vaše nutrie Danča

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *