Produktivní ráno nutriční terapeutky

Miluju produktivní rána!

Čtete správně. Jsem milovník produktivního začátku dne, kdy všechno stíhám, všechno mi jde a všechno tím pádem vychází. Naplněná pocitem zadostiučinění jsem pak odolná vůči strastem běžného dne, jízdou v autě za hlemýždím kličkujícím řidičem počínaje a nepříjemnými lidmi v okolí konče. Má to jeden háček. Vykopat se včas z postele.

Kupříkladu dnes. Tak dnes jsem si řekla, že vstanu, nasnídám se, umyju sporák a půjdu dělat bakalářku. Ale. Měla jsem nařízený budík na 8:30 s tím, že si dneska dovolím přispat. Přítel vstává pravidelně okolo 6:30, a protože bez jeho přítomnosti vedle sebe nemůžu spokojeně existovat, budím se s ním. To ovšem neznamená, že vstanu z postele. Většinou okamžitě usnu a budím se opět přesně v momentě, kdy mi jde dát pusu na rozloučenou. V ten moment, kdy za ním zabouchnou dveře, jsem perfektně čilá a to je někdy těsně po 7 hodině ranní. Vstanu, zobnu si prášek na kdo ví co, čím mě doktoři straší, a protože je zima, zalezu zpátky do postele a čtu si. Jeden by si řekl, že můžu číst fantastické studie o výživě a vzdělávat se. Jenže to máme jedno kočičkový video tam, druhý s pejskem tadyhle, „jééé článek o oblíbeném seriálu“ a už zvoní budík, který ohlašuje, že je čas na další prášek na kdo ví co, po kterém nesmím půl hodiny jíst, takže zpravidla okamžitě dostanu hlad.

Tak tedy máme skoro 9:00 a šmejdění ledničky. V momentě otevření ledničky mě přejde veškerá chuť k jídlu (hlad ne, ten zůstává až do vteřiny než jdu večer spat) a tím pádem veškerá chuť cokoliv vařit. Ale protože babička nám zrovna poslala bio vejce, které někde chudák za draho koupila, tak je chňapnu. V tom moje oko zbystřilo slaninku. Tak a je to, bude „hemenex“. Mezitím umyju nádobí a utřu drobky, které po sobě pravidelně zanechává můj drahý, asi abych věděla, že něco jedl, případně aby trefil správně domů, což mu nevyčítám. Konečně vyšůruju zasviněný sporák, kus podlahy, na který mi včera prskalo maso a po kterém tím pádem ladně se ztrátou rovnováhy pluji, kdykoliv se k tomu místu jen na krok přiblížím, nandám si jídlo na talíř, posunu hromady ovoce bokem, abych se vůbec měla kde najíst (máme přímo obrovský stůl a jíme každý asi tak na 20 cm čtverečních, protože na něm trůní bazalka, banány, hrušky, jablka, mandarinky a další předměty, které patří všude, jen ne na stůl), umyju po sobě nádobí, setřu sporák, ukrojím chleba, umyju nůž od chleba, postavím si na kafe a koukám, že mi mezitím jídlo vesele stydne….

Zaliju kafe, nahážu do sebe jídlo, cucnu si kafe a letím tam, kam musí i královna po svých. Při mém štěstí by teď mohl zvonit pošťák, který mi má doručovat balíček. Vsadím se, že přijde vteřinu po tom, co opustím dům. Vletím do koupelny, vyletím z koupelny překvapivě čistá a následuje nejtěžší část dne. Vybrat si oblečení. U toho poskládám oblečení ze sušáku, s potěšením zjistím, že kalhotky se supermanem mě přestaly škrtit, protože jsem přestala tak moc zřát, navlíknu na sebe legíny, protože nejsem ráda, když mě škrtí bříško a ještě mám dneska milion pochůzek, se smrtí v očích si obleču asi tak padesát triček, abych si nakonec vzala to první a jdu konečně spáchat tu bakalářku. Protože se ráda vždycky nějak rozepíšu, předtím než začnu seriózně šmelit, ehm, tvořit, sepíšu tenhle článek nečlánek a zaseknu se na 10 minut u nahrávání fotky do počítače, abych to následně vzdala s tím, že to udělám pozdějc.

Tak tedy…. Máme přesně 10:12 a já si uvědomuju, že si ještě musím jít namalovat obličej na ksicht a zakrýt známky únavy z posledních měsíců, protože za chvilku „musím“ jet k babičce, která vaří něco výbornýho na oběd a spěchat za pět minut, co to do sebe nahážu do školy. A protože nejsem žádný lajdák, tak jsem si přeložila do bakalářky slovo kofein, což se anglicky píše caffeine a našla si k němu, že je možné ho vyrábět i synteticky! Tak. Bakalářka in progress. Well done. Pomalu se loučím a zde přidávám slíbenou fotku snídaně.

Snídaně šampionů

Prvně jsem to chtěla sníst bez rajčete, ale pak jsem si řekla, že bych asi měla aspoň trochu jít příkladem, když všude roztrubuju, že zeleniny a ovoce alespoň pět porcí! Což mi s hrůzou připomíná úkol do dnešního předmětu…

Všem, kteří dočetli až sem přeji pevné nervy a krásný slunečný den! :o)

 

P.S.: Snad jste si nemysleli, že my nutriční terapeuti žijeme zdravě? Mysleli? Ježiš to je tak milý!!! Realita je ale taková, že na to prostě během studií nemáme tolik času, kolik by bylo potřeba, a když je člověk psychicky unavený a vyčerpaný, tak na to popravdě ani kolikrát nemá náladu. A dnešní ráno bylo jedno z těch, kdy ten čas mimořádně opravdu byl. :o)

2 comments Add yours
  1. Ježiš Dani, to je tak krásně čtivej článek! 🙂 s bakalářkou jsem na tom podobně 😀 a…ehm…úkol na dnešek? O:-) sakra, něco mi zas uniklo 😀

    1. Díky moc Kači 🙂 Ale teď koukám, že jak jsem ho psala ve spěchu, tak jsem tam naflákala chyb až hanba 😀 Úkol na dnešek – nachystat si pomůcku do didaktiky, respektive promyslet si ji. Samozřejmě nad tím usilovně (ne)přemýšlím celý víkend… jak jinak 😀 O:-)

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *