Změna životosprávy: Mediální masírka vs. MY

Pátek s Tumblr opět běží! A je tu další přepostovaný článek z mého stoletého (tedy pětiletého blogu, který jsem si psala spíš sama pro sebe, jako internetový deníček).

Známe to všichni. Pustíme si ráno k snídani televizi (rádio, internet) a běží tam reklama na super ultra top nejlepší snídaňové cereálie plné cukru a často i soli (ANO soli!). Dejte si Bebečka místo snídaně a budete mít energii na celý den. Vzápětí následuje několik reklam na sladké a v pauze mezi reklamou teleshopping a nabídka vibračního pásu na hubnutí bez námahy u televize. K tomu si střihneme pilulku na klouby pro tatínka, vitamín dítku a prášek na bolest pro nás maminku, protože musíme fungovat 24/7 na 1000 %. Dítě chce jíst. No tak mu dáme tu misku plnou cereálií a energie (hlavně té energie), co naplat, že je to energie s výživovou hodnotou nula a počáteční chřipku z oslabené imunity zaženeme pro jistotu ještě coldrexem nebo jinou rozpustnou obludovinou. Celý týden jsme nespali (fungujeme přece na 1000 % a domácnost se sama neošéfuje), takže se nalijeme kávou, instantní, pže je to rychlejší, a jdeme fungovat dál na 1010 %. Nachystáme dítko i tatínka do školy. Tedy tatínka do práce a dítko do školy a pokusíme se u toho nepřehodit svačinky. Pokud možno na balený krájený chleba natřeme Veselou krávu a místo zeleninky a ovoce dáme dítku Jupíka a tatínkovi do tašky energeťák, potřebuje v práci fungovat na 1100 %. Na obličej si pak naplácáme dvacet anti-aging krémů, do vlasů kýbl tužidla a laku, aby účes vydržel po celý den, řasenku na ultra dlouhé řasy a pokud možno si nevypíchnout oko, na sebe nejnovější pytlovité kousky z konfekce a můžeme vyrazit směr práce. V práci nám to nejde, tak do sebe nalijeme kolu, kafe nebo cokoliv, co teče a obsahuje kofein. Na oběd si skočíme do bufáče, když nestíháme tak do fastfoodu a nacpeme do sebe další prášek na bolení hlavy. Práce nám nejde, tak surfujeme po netu a hledáme dovolenou snů, kam se určitě letos nepodíváme a spolu s ní nás ze všech stran lákají super výhodné půjčky stylu „upiš ďáblu svoji duši a on ti možná splní jedno přání“. Na facebooku bývalá spolužačka sdílí fotky s novou kabelkou Lojza Fujton a další zase fotky s manžou od moře. Závistivě si odfrkneme a jdeme spřádat plány, jak manžela donutíme vzít si tu půjčku. Co naplat, že už máme tři, chceme si taky válet šunky u moře. Na instagramu vidíme, jak každý žije super healthy lifestyle se spoustou parády a nadšaní a štěstí a říkáme si, kde udělali soudruzi z NDR (my) chybu. Přijdeme domů z práce celí zpráskaní jako psi, dítě doneslo další kouli a třídní důtku. Manžel má hlad a nám se chce umřít. Pohodíme mu pizzu z mrazáku „ohřej si sám“ a jdeme se zhroutit na minutu na gauč k televizi. A tam už běží další reklama na slavnostní obědy o víkend v podobě polévky z prášku či bujónu, Babišova krásného kuřete a dortu z krabice. Nakrmíme dítě, vyvenčíme psa, sprdneme dítě, že otravuje psa, uděláme s ním úkoly, vyhodíme psa z postele a jdeme si lehnout za manželem. A sakra máme výročí. Honem zapálíme svíčku z IKEI, oblečeme si krajkové negližé a unavenému mužovi nenápadně podstrčíme prášek, protože je z práce tak vyčerpaný, že by se mu ani…. Možná to tady čtou i mladiství, takže tady zakřičíme STOP a podíváme se na to celé znovu, jinak.

Záměrně jsem se to snažila co nejvíc přehánět, ale faktem zůstává, že žijeme pod tlakem médií a nejvíce těch sociálních. Ze všech stran na nás křičí něčí štěstí a vůbec nás nezajímá, jestli je ten člověk doopravdy tak šťastný nebo to jenom hraje. Dost lidí bude hrát, aby prodalo nějaký produkt. To je takový nešvar dnešní doby, že jak se stane něco hodně populární, je potřeba do toho nacpat co nejvíce reklamy a masírovat lidi ještě víc. Tomu se prostě nevyhneme, ale můžeme s tím účinně bojovat. Nemusíme do sebe horem dolem cpát léky na bolesti hlavy a kapky do nosu kapat po litrech, nemusíme do sebe cpát nezdravá jídla a půjčovat si na věci, které stejně vlastně nepotřebujeme, jen jsme je u někoho viděli, líbili se nám a chceme je taky, i když bez nich dokážeme žít stejně plnohodnotný a šťastný život. Máme pocit, že cokoliv okolo je lepší než to, co máme. Místo toho, abychom si vážili toho, co máme. A to především našich blízkých a zdraví. Chceme ukázat, že taky máme na to mít novou kabelku Prada a nové boty Jimmy Choo, abychom oslnily falešnou kamarádku, ale už nás nezajímá, že by bylo lepší si místo toho ušetřit peníze na dobré jídlo a hezký výlet s rodinou. Radši do sebe cpeme levné jídlo, no spíš už levné hnusy, protože bohužel se doba změnila tak, že za kvalitu se dnes většinou platí víc. Ale naštěstí ne tolik, aby to nešlo nějak vymyslet.

Říkám to všem a pořád dokola. Nesmíme být líní. Pak to totiž jde. Proč si místo kafe z automatu radši v obchodě nekoupíme kvalitní šunku. Zaplatíme si o 10 Kč víc, ale dostaneme něco tisíckrát lepšího. Nebo sáček hrušek, jedna stojí 6-8 Kč. Takže jedna za maminku, jedna za tatínka a jedna za dítko. Proč si třeba půjčujeme peníze na to, abychom dítěti nakoupily herní konzole, když by bylo lepší nakoupit mu hromadu ovoce, zabalit mu svačinu do batůžku a vyrazit s ním na pěší výlet do lesa za hledáním pokladu. Poklad bude mít maminka v batůžku v podobě nějaké domácí dobroty. Slyšela jsem od svých spolužaček a dámy snad prominou, že zde vytahuji, že spousta lidí nemá čas a tak je rádo, když dítě jí, i když je to třeba Brumík a jiná ne úplně zdravá pochoutka. Že nemají čas upéct něco zdravého. Upřímně to nechápu. Peču taky, když mám náladu. Třeba muffiny nebo nějaký banánový chleba, dělala jsem i zdravější dorty v pečené i nepečené variantě. Udělat těsto na zdravé muffiny zabere 5 minut, dítě zapojíme do hňácání a plnění košíčků, trouba se předehřeje sama a peče se to asi tak půl hodiny, maximálně 40 minut během kterých můžeme třeba dát prát pračku nebo si udělat něco do práce, případně nabalit svačinky rodině na cestu ven. Takže opravdu nemáme čas? Nebo se nám nechce?

Když my nutriční terapeuti vyslýcháme klienty, měli bychom vyslechnout i to, jak vypadá jejich den. Co přes něj dělají, jestli si třeba i čtou, dívají se na televizi. Zkrátka celý příběh je pro nás důležitý, protože hodně napoví o životním stylu konkrétního člověka. Kolikrát narazíme na zbytečné činnosti jako zevlování u facebooku nebo zírání na televizi na nějaký prudce inteligentní seriál den za dnem. Zvykla jsem si ptát se lidí, co dělají, že nemají čas. A odpovědi se mi dost často nelíbí, protože jsou plné výmluv, což mě vede k zásadní myšlence na závěr celého povídání. Může za náš životní styl mediální masírka nebo si za to vlastně celé můžeme sami, protože nedokážeme určit, co je v životě opravdu podstatné a tomu se věnovat? Odpověď zatím nechám na každém z Vás a někdy příště se spolu podíváme na to, jak ideálně začít, když chci změnit svůj životní styl, udělat něco pro svoje zdraví a uvedeme si k tomu nějaké konkrétní příklady z praxe.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *