Jak otrávit svého nutričního terapeuta

Pátek s Tumblr je opět tady a s ním trocha povídání o pondělcích… :o)

Je pondělí a pondělí je, dámy a pánové prominou, pěkná sviňa. Na dnešní den se mi zdálo, že má končit svět. O apokalypse! Na světě byl písek, na něho napadl sníh, museli jsme mít zatažené rolety, aby nás někdo nevykradl. Číňan z bufetu se mi pokoušel prodat příruční mrazák jako krabici na věci, která se nerozbije. Všude byli lidožraví dinosauři a týpek, který měl zachránit svět vzal roha. Říkám to pořád, pondělí je pěkná potvora. Celá zmožená jsem si ráno nebyla schopná uvařit ani kafe, ale navařila jsem aspoň oběd do krabičky. A to se vyplatí. Proč Vám to vlastně celé vykládám? Ani nevím, asi proto, že mám fakt špatné ráno, a když je fakt špatné ráno, tak je lepší Danču neštvat. A při té příležitosti nastal čas na článek o tom, jak tu Danču zaručeně naštvete a spoustu dalších nutričních terapeutů a terapeutek s ní. Bráno samozřejmě s nadsázkou, protože je pondělí… a pondělí je potřeba si zpříjemnit. A čím jiným než cizím „neštěstím“? :o)

Když už Vás osud nemilosrdně ráno vykopne z postele dřív, než opravdu musíte vstávat, využijte ho k produktivní činnosti! Udělejte si dobrou snídani (u mě je to často výborná čiroková nebo rýžová kaše a hrnek opravdu hnusné instantní kávy, pže na pořádný kávovar není místo) a třeba si utřiďte myšlenky, čeho chcete tento týden dosáhnout, co chcete splnit a co Vás čeká. Mě tady na stole leží stopadesát myšlenkových map, dvěstěpadesát to-do listů a připadám si, že pokud mě někdo rychle nenaklonuje, tak se z toho dočista po… tedy zblázním. Ale o tom to dneska nebude. Často mi lidi vytýkají „nedělej to, nedělej ono…“. Např. chovej se dospěle! Nechovej se až tak moc dospěle, uvolni se! Nepiš tak dlouhé články, kdo to má číst. Piš delší články, tyhle jsou moc krátké, moc málo informací. Jsi studený psí čumák, vypadáš nepřístupně. Jsi moc otevřená, neměla bys tolik dávat najevo emoce. Vidíte to? Nikomu se člověk nezavděčí. A když tak ty lidi občas (ne)poslouchám a myslím si u toho něco o tom, že bych si zítra na snídani dala radši rýžovou kaši místo pohankové a že bych si mohla koupit nové boty na běhání nebo činky nebo whatever cokoliv co nepotřebuju, tak mě pak i napadne, že tolik kritiky a podívej se kritiku na sebe. My nutriční terapeuti to nemáme jednoduché. Nás pořád někdo kvůli něčemu kritizuje. A nás to někdy pěkně a někdy dokonce i škaredě štve. Pokud chcete znát úplný vrchol ledovce a případně naštvat nějakého nutričního terapeuta, který Vám zrovna zatrhl sladkosti, dřív než Vám stihne říct losos na páře, pak čtěte směle dál. :o)

 

Problém: Jídelníček pod drobnohledem

I nutriční terapeuti/ky a studenti/ky nutriční terapie mají občas své dny a potřebují si na chvíli odfrknout u kafíčka a super kalorické bomby jménem zákusek (dnes jsem šustila na přednášce sáčkem s nugátovým bezlepkovým muffinem a začaly mi téct sliny jen jsem na něj pomyslela), aniž by museli řešit jídelníčky a diety nebo snad v hlavě museli počítat kalorie v zákusku obsažené a jaký kolotoč jim to asi udělá při metabolizování všech těch svůdně nepotřebných sacharidů, které takový dezert obsahuje. Není větší zlo, pokud jste s někým takovým zrovna venku na kávě, nadšeně probíráte nové trendy od moderních technologií po módní svět a ještě radostněji se ho po objednání zákusku zeptáte: „A ty si nehlídáš, co jíš? Tohle přece není zdravý. Nebo jo?“ Jistěže to není zdravý. Jistěže si hlídám, co jím. Nutriční terapeut se zmučeně nadechne k odpovědi a ještě, než stihne něco dodat, přijde další smeč. „A tohle klientům dovolíš? Nejdeš špatným příkladem?“ Katastrofu máme na světě. V této chvíli se v hlavě onoho nutričního terapeuta pravděpodobně zrodil zlomyslný plán, jak Vám dezert spolu s dalšími 20 bude rvát každý den do chřtánu, aby Vám vypěstoval obezitu a mohl Vás pak práskat bičem, zatímco se budete potit u konzumace dušené mrkve.

 

Problém: Váha jako vizitka

Nutriční terapii, respektive výživu a vše s ní spojené studuji už celkem dlouho a za tu dobu jsem vystřídala různé váhové kategorie od lehké nadváhy po hranici podváhy a nikdy mě nepřestane fascinovat, jak moc pod lupou je člověk, přesněji velikost jeho kalhot a v nich umístěného pozadí, zkoumán, když patří mezi skupinu vyvolených kritizujících, co mají lidi na talíři. Víte, my to s Vámi fakt myslíme dobře, když Vám zatrhneme bůček a chipsy. Myslíte to s námi Vy dobře, když sledujete, jestli nám z kalhot nepřetéká nějaký faldík nebo nám někde netrčí kost? Mě se občas stává, hlavně mezi rodinnými příslušníky, že je moje váha předmětem dlouhé, někdy až nepříjemné debaty. Dokud jsem měla 62 kg (na 163cm), tak jsem byla považována za relativně normální, trošku oplácanou. Odečtěte 12kg a nastává problém. Ano, i hubení lidé jsou snadný terč pro věčného kritika. Tuhle mi moje vlastní babička řekla, že jsem moc hubená. Zdvořile jsem jí odvětila, že jsem hubená a že jsem takto spokojená a hodlám si to udržet. „Tak to bych ti nepřála.“ Aha. „Vypadáš jako vzteklá fretka!“ AHA. Uchechtla jsem se sama pro sebe a snažila se zachovat klid. „Cítím se takhle dobře.“ Konec diskuze. A teď vážně. Zkuste se naučit nekritizovat něčí váhu nahlas, pokud k tomu neuvedete nějaký seriózní důvod jiný než „vypadá to blbě“. Můžete si to myslet, ale pokud to není obava třeba o zdraví tlustého strýčka se špatným srdíčkem, aby ho jakože neklepla pepka, pak si to nechte pro sebe. Necitlivá kritika nikomu neprospěje. Jsou lidi, kteří na sebe skutečně kašlou a zasloužili by za svoji váhu nakopat do sedací oblasti. Ale jsou taky lidé s psychickými či zdravotními problémy, co za svoji váhu až tak nemůžou, případně už hodně zhubli/snaží se přibrat a Vy jim takto nasadíte smrtící úder do jejich už tak pochroumaného sebevědomí. Buďme k sobě milejší.

 

Problém: Hurá, konzultace zadarmo

Tohle zná každý z nás nutričních. Když se s někým seznamujeme nebo někomu řekneme, co je náplň naší práce, spousta lidí se zaraduje a vidí v tom vítanou příležitost pomoci zcela zdarma. Ale zadarmo ani kuře nehrabe. A i my potřebujeme mít pár korun na rajče a na banán. Stává se mi to dnes a denně, že po mě někdo, ať už kamarád/ka, známý/á nebo i někdo, s kým se člověk právě seznámil, chce cenné rady o výživě a ideálně, abych mu hned z patra rentgenovýma očima řekla kolik váží, měří, kolik má procent tuku a svalů v těle. Hned na to ještě za tepla chce, abych mu sestavila jídelníček na míru a pokud možno, aby za to dotyčný nemusel platit. Pak by to v rámci jeho skálopevné vůle a silného odhodlání stejně nedodržoval a v nejhorším případě jako sladkou tečku na závěr rozposlal všem svým kamarádům a známým a ještě o Vás drze prohlásil, že jste namyšlený blbec, protože chodíte pěkně oblečení a jezdíte v autě po dědečkovi. Už jsem zažila skutečně kde co. A nejsem hamoun, ani zloduch, ale vocaď pocaď. Ráda pomůžu, pokud vím, že to má smysl a že si toho ten člověk bude vážit. A jak se pozná, kdy to má smysl a kdy ne? Jednoduše. Řeknete tazateli jaká je Vaše cena a že bude potřeba ne jedné, ale hned několika konzultací. A pokud hned nechcete hrát na finanční stránku, tak stačí říct, že si domluvíte oficiální konzultaci třeba na příští týden, protože řešit to bez celkové anamnézy a zhodnocení dosavadního nutričního stavu, to jaksi nejde. XYZ lidí hodí okamžitě zpátečku, protože:

a)      nechtějí nic platit

b)      chtějí hubnout hned a bez námahy

c)      jsou to idioti

d)      všechno dohromady

Zní to krutě a zle, ale je to tak. A přitom my nutriční jsme trpěliví a hodněkrát to vydržíme. Jsme sladcí jak med a milí jako andílci, takže se stává, že hned neřekneme ne i přes naše přesvědčení a chceme tomu člověku pomoct. Po nějaké době nám ale dochází trpělivost a z medových andílků se stanou nevrlé nutrie, které koušou a prskají kolem sebe jed a síru. Pokud jste se právě seznámili s nutričním terapeutem nebo zjistili, že Váš známý/á je nutriční terapeut a chcete s ním ještě někdy mluvit a nemyslíte svůj dotaz na výživu vážně, pak ho radši moc neprovokujte, mohl by si to brát osobně.

 

Závěrem

Není to vždycky tak, že by nás štvalo, když se nás někdo ptá na výživu, hodnotí náš zevnějšek nebo sleduje, co máme na talíři. Z 99 případů ze 100 jsme vzteklí, pouze když za sebou máme dlouhý den v práci/ve škole a chceme si s Vámi v klidu a pohodě oddechnout u kávičky a dortíku a neřešit nic jen nesmrtelnost chrousta a jak ptáčci zpívají, sluníčko svítí a probírat všechno jen ne tu zatracenou výživu. Neberte si tedy osobně, když zrovna nebudeme mít náladu řešit jídelníčky a rozhodně se nás nebojte požádat o radu, pokud ji budete opravdu potřebovat! Je to naše práce a poslání, pomáhat lidem o výživě, dělat osvětu, edukovat… defacto je to náš život a chceme ho s Vámi nadšeně sdílet, stejně jako děti, které chtějí nadšeně sdílet, že udělali bábovičku na písku.

 

Pěkný den přeje

Vaše vzteklá nutrie Danča :o)

 

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *