Z lenocha závislákem na sportu

Tumblr pátek je opět tady a s ním nečekané ohlédnutí za Velikonocemi. A to proto, že každý den by měl být svátek. Na světě je totiž krásně! :o)

Přemýšlím nad tím, jestli se mi někdy podaří dodržovat pravidelný termín na pondělní článek nebo bych měla hodit ručník do ringu a smířit se s faktem, že to prostě pravidelně nestíhám! Ale protože se nerada vzdávám bez boje, tak je tady další článek – z neděli na pondělí v noci! Zítra jsou Velikonoce a já budu schovaná někde v krytu pod postelí s vypolstrovaným zadkem a dostatečnou zásobou vody a jídla na celé dopoledne (odpoledne už se mrskat nesmí, to víte pánové, že jo?) a budu hlídkovat. V případě, že by mi tahle taktika nevyšla a já byla odhalena, což se pravděpodobně stane, si budu po zbytek dne mazat jelita na zadnici a nebudu mít tudíž myšlenky na blogování. Ale teď vážně, jak se znám, nebudu zítra stíhat absolutně nic, takže raději sdílím s předstihem! O čem to dneska bude? Když už jsem nakousla ten zadek a to, že vůbec nestíhám, tak bych Vám mohla vysvětlit proč! Inu Danča byla týden regenerovat průdušky na horském vzduchu a při té příležitosti nalyžovala kilometrů jak na cestu do Prahy a tak moc si zvykla na pohyb, že jako správný závislák teď musí každý den hýbat zadkem, a proto na něm nemůžu sedět u počítače, když mě zrovna nelíbá múza na čelo a nepotit se nad tím, co vám chci tentokrát sakra vlastně sdělit.

Nedávno jsem psala nějaká svoje moudra o výmluvách při hubnutí a „zapomněla“ jsem při tom hlouběji zmínit poměrně významný faktor a to jest sport. Mrkli jsme se na něho jen tak z dálky a já bych to dnes ráda napravila a sdělila vám pár sladkých tajemství navíc.  Opět moje klasické nadávání nad lenochy (opakování je matka moudrosti) a nějaké drobné tipy, která můžete začít dělat, abyste přičuchli k pravidelnému pohybu stejně jako já a stali se na něm třeba taky závislí.

Burn calories, not energy! Hezky česky – spalujte kalorie, ne energii.

Často se mi stává, že jdu do nákupního střediska, třeba do takové Olympie a vidím tam u mekáče rodinku ne úplně ideální fyzické konstituce, jak do sebe tlačí a tlačí a tlačí všechny ty „super zdravé dobroty“, aby se následně odvalili jak hroši k blízkému výtahu, aby mohli sjet to jedno patro dolů. Všichni, kdo se v tomhle poznáváte, styďte se! Předně, tyhle výtahy a vymoženosti moderní doby jsou určené pro lidi, kteří nemůžou použít schody, jako jsou třeba vozíčkáři. Jste-li majitelem páru zdravých končetin, pak nejste oprávněný k takovému (zne)užití této rafinované techniky a jsou pro Vás určené schody. Není pro mě větší ostuda, než lidská lenost a pohodlnost. Chcete hubnout? Myslíte to vážně? Nejezděte výtahem, nepoužívejte eskalátory, používejte svoje nohy a běžte po schodech, ono vás neubude.

Málo času, ale hodně výmluv

A je to tady zas! Zase kafrá ta Danča! Už jsem to říkala minule, že spousta lidí ráda vykládá, že nemá čas a nemají k tomu důvod. A pak by si ideálně představovali zhubnout tak, že jim někdo telepaticky vycucne všechen nepotřebný tuk a magicky zařídí, že už nikdy nepřiberou z žádného nezdravého jídla a budou se moct cpát jako správní Otesánci. Na ty se jde výhružně po zlém s pohrabáčem v ruce a šílenstvím v očích! Pak tady máme skupinu těch, co skutečně toho času mají málo a jsou smutní z toho, že nemůžou něco dělat. Tady je na místě přeorganizovat si život tak, aby se ten čas udělal. Někdy to jde hůř, někdy líp, ale pokaždé je to otázka priorit. Pokud je někdo 12 hodin v práci, je pochopitelné, že nebude po práci mít náladu ještě třeba posilovat. Ale určitě i takový člověk má někdy volno. Proč ho místo válení se v posteli nevyužít příjemnou procházkou v přírodě s rodinou? Proč lidi radši jezdí o víkendech do nákupáků utrácet peníze za blbosti, místo toho, aby jeli do lesa a nadýchali se čerstvého vzduchu? Další se zase radši vyplesknou s kamarády do hospody k pivu, místo toho, aby si s kamarády zahráli fotbal a to jedno pivo si pak dali zaslouženě až po (podotýkám jedno, ne deset). No přece pže se jim nechce chodit a jsou tak unavení, že si chtějí odpočnout! Mě osobně víc unavuje nic nedělání, chození po obchodech a válení doma u televize. Objevilo se Vám v rozvrhu nějaký kousek volna? Píše Vám kamarád, kterého jste dlouho neviděli, že by se s Vámi rád setkal? Hurá, je čas toho využít na sportovní aktivitu, u které se Vám vyplaví hormony štěstí. Nehledě na to, že taková společná činnost je podklad pro tvorbu super zážitků, o kterých si pak budete ještě dlouho povídat. My jsme třeba včera s kamarádkou natřásaly zadečky na street dance. A podotýkám, že kamarádka to nikdy netancovala a stydí se před cizími lidmi tancovat! Vidíte to? Všechno jde. Zkoušejte nové věci, nové sportovní aktivity a zapojte rodinu a kamarády, spojíte příjemné s užitečným. Odpoledne s dětmi na bruslích je lepší než odpoledne s dětmi u pohádek v televizi.

MHD – městská hromadná deprese

Znáte to, jdete na šalinu/autobus a už dopředu s Vámi šijí všichni čerti, že zase budete muset šmatat na ošmatlaná madla, mačkat se s kolegou, který zabírá větší část prostoru a ještě nevábně zavání, bude Vám foukat vítr do ksichtu, protože se paní před Vámi rozhodne, že je jí horko, i když je zrovna mínus 10. Sem tam do Vás někdo žduchne, sem tam Vám dupne na nohu, samozřejmě omluva nehrozí. To jsou moje oblíbené důvody, proč nejezdím MHD, když to není opravdu nezbytně nutné. Pokud bych si měla vybrat a jet dvě zastávky šalinou nebo jít radši pěškobusem, volím vždycky to druhé. A vy byste měli taky! Mám to někam 10-15minut pěšky? Super, ideální příležitost jít se projít na 10-15minut. Ona ta šalina stejně není o moc rychlejší. Dřív jsem jak správná ovečka poslušně čekala na nádraží na šalinu, třeba i kvůli jedné zastávce. Teď už raději chodím po svých a to paradoxně od doby, co mám auto. Ve městě se blbě parkuje, takže je výhodnější nasadit pohodlné tenisky a projít se. Proč si kupovat lístek za 20 Kč kvůli 5 minutám, které můžu ujít po svých? A v situaci, kdy to mám někam dál, se stejně radši kousek projdu a až pak jedu MHD. Další varianta je pak kolo a pro hodně akční kolečkové brusle. Máte v práci sprchu? Pak směle do toho. (Odpůrci cyklistů na silnicích prominout, ale my se tady snažíme z lidí udělat aktivitou posedlé lidi :o))

Finance

Občas se setkávám i s argumentem, že chodit někam za sportem, například do fitka, je moc drahé. A je to pro mě celkem pochopitelné, protože sama jako student neoplývám zrovna královskými příjmy. Kdyby to teda u spoustu lidí zase nebyla jen blbá výmluva. Jistěže, ono to skutečně něco stojí. Potřebujete sportovní oblečení, pevnou obuv a nějakou kačku na vstup. Jenže ono něco stojí i chodit do hospod, do klubů, do fast foodů a mohli bysme takhle jmenovat dál. Zase je to otázka priorit toho, za co radši utratíte svoje peníze. Jestli za zdravé tělo nebo vylitý mozek. A naštěstí pro nás nepříliš majetné fitko není jediné místo, kde se dá cvičit. Cvičit se skvěle dá i doma. Na ručníku v tričku, teplákách a bosky. A když ne doma, tak na zahradě. Občas Vás sice možná hlodne nějaký mravenec do zadku, ale aspoň budete vědět, že ho máte! A další věc, na sport nemusíte vypadat jako model/ka v tom nejstylovějším oblečení, nechceme nikoho oslňovat, chceme se pohnout a být zdraví a šťastní! Staré bavlněné tričko a tepláky udělají stejnou službu jako nějaký moderní ultra funkční top. Dřív to taky neměli a cvičili. Do čeho bych ale skutečně investovala, jsou správné boty podle aktivity, která je vám nejbližší a pro dámy se bude hodit sportovní podprsenka, aby to při tom sportu moc nehopsalo, pánové prominou… ;o) A nakonec existuje i aktivita, na kterou nepotřebujete absolutně nic speciálního… již zmiňované procházky.

Mám čas, mám aktivitu, mám všechno… ale stejně se nemůžu donutit

Tohle je většinou celkem zásadní potíž. A možná Vás to překvapí, ale jsou fáze, kdy mám stejný problém. Nejčastěji například po týdnu nemoci stráveném v posteli nebo po nějakém týdnu, kdy jsem fakt nemohla cvičit, protože nebylo kdy. Člověk chtěl, věděl, že by měl, ale stejně byl nadlidský úkol donutit se. Takže jak na to? Mě nejvíc pomáhá společná motivace s někým druhým. Třeba jít cvičit s kamarádkou nebo s mámou a pak se vzájemně hecovat, kdo dneska zvedne víc kilo na stroji, kdo ujede delší vzdálenost na kole nebo prostě a jen stanovíme společný cíl a ten musíme splnit, jinak bude následovat krutý trest v podobě pošklebování se. A když nikdo nemá čas cvičit se mnou, tak si stanovuji drobné cíle s nějakou odměnou za splněný úkol. Například si řeknu, že chci ujet na kolečkových bruslích určitou vzdálenost za čas, který jsem ještě nepokořila a za odměnu si pak můžu koupit něco dobrého na zub, třeba mango, které si moc často nekupuju. Sice u toho pak někdy mám dojem, že mi znecitlivěly nohy a že plíce chtějí odjet na Kanáry, ale i tak jdu do toho po hlavě.

No, těžko tady ale poskytnout nějakou ucelenou radu, protože na každého platí něco jiného a taky bysme tady pak taky mohli být do zítřka. Důležité je přijít na to, co platí na Vás. Ale pokud jsem si jistá jedinou věcí, která Vás stoprocentně nakopne tak, že Vám sport začne chybět, pak je to vyjet někam za sportem na víc dnů. Když budete někde týden na dovolené a každý den budete chodit na procházky, každý den pojedete na kole nebo třeba budete každý den lyžovat, pak si na to zvyknete natolik, že Vám to bude chybět a bude se Vám po návratu lépe motivovat do nějaké další aktivity. Takže jestli bych Vám něco měla skutečně doporučit a dát za to ruku do ohně, pak je to aktivní dovolená. Nemusí to být týden, stačí i prodloužený víkend. Důležitý je delší časový úsek. A pokud nemáte čas na dovolenou, pak můžete zkusit zařadit si aspoň 10-20minut nějaké aktivity do Vašeho běžného dne. Třeba ráno po probuzení si dát 15minut strečink místo 15minut čučení do telefonu na zprávy, co je nového. Podstatné není ani tak jak dlouho a jakou aktivitu budete dělat, podstatná je právě ta pravidelnost, ze které se časem stane zvyk, stejně jako někteří mají zvyk dávat si ráno kávičku.

A poslední zlatá rada na závěr – nestresujte se sportem, berte ho jako zábavu. Ono totiž v závěru je to stejně všechno jenom o hlavě! (A ta je někdy pěkně paličatá!) Když si budete spojovat pohyb s něčím negativní ve stylu „to je hrůza, já neuběhnu ani dva kilometry, jsem marná, nikdo mě nemá rád, beee….“, pak se Vám logicky už příště nebude chtít běhat. Dost lidí to po prvním sportovním neúspěchu vzdá také proto, že má od toho a hlavně od sebe, nereálná očekávání. My ale nechceme lámat rekordy, chceme si to užít, zrelaxovat, udělat něco pro svoje tělo. Takže to spíš řešte stylem „jdu běhat, protože je venku krásně a já se pokochám přírodou a možná se u toho ani nepřerazím vejpůl“ nebo „jdu si s kamarády zahrát tenis, protože se u toho spolu pobavíme, i kdyby mě měli odnášet na nosítkách“, „jdu si s kamarádkou zatancovat na street dance, protože aspoň poznám nové lidi a rozšířím si obzory a budu se pak v klubu moct natřásat před ostatními s nějakou super hustou kreací, kterou do té doby určitě zapomenu“ a tak dál a tak dál. :o)

Krásné Velikonoce a dámám čokoládu (ne, to jsem neřekla, to se Vám zdá) od velikonočního zajíčka místo výprasku Vám přeje

Nutrie Danča

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *